Kurzy a workshopy

Následující text obsahuje stručný záznam z těchto kurzů a workshopů:

Hostim_ Jörg Depta_ 25. 9. - 27. 9. 2013: Dusaná stěna
Hostim_ Kateřina Šmardová a Aleš Dorazil_ 14. 6. - 16. 6. 2013: U4 + U5 (Výtvarný návrh hliněných omítek v interiéru, Dekorativní techniky v hliněných omítkách)
Hrubá Vrbka 2013
Hostim_ František Mrázek_ 7. 9. - 9. 9. 2012: Polínková stěna
Hostim_ Kateřina Šmardová_ 29. 9. - 1. 10. 2011: U5 – Dekorativní techniky v hliněných omítkách
Wangelin_ Tatsuya Tokura_ 20. 7. - 22. 7. 2011: Japonské hliněné a vápenné omítky
Hostim_ 6. 5. - 8. 5. 2011: U4 – Výtvarný návrh hliněných omítek v interiéru
Hrubý Šúr_ Gernot Minke_ 6. 9. - 18. 9. 2010
Hostišová_ Lída Temelová _ 23. 7. - 1. 8. 2010 (sekce výtvarné dílny)
Brno_ Carl Giskes_ 13. 3. - 15. 3. 2010
Hostim_ Irmela Fromme_ 25. 9. - 27. 9. 2009 
Bučany_ Bill a Athena Steen_ 21. 6. - 27. 6. 2009

Hostim_ Jörg Depta_ 25. 9.-27. 9. 2013: Dusaná stěna

         V Hostimi se konal další z řady kurzů zaměřených na rozličné technologie stavby stěn z hlíny. Tentokrát se jednalo o technologii dusání a lektorem byl pan Jörg Depta z Berlína.

     Dusání je jednou ze základních technologií stavby z hlíny známých jak z historie, tak ze současnosti. Spočívá v postupném udusávání vrstev hlíny do bednění, a to buď ručně – připraveným dusadlem (kovové, dřevěné) – nebo mechanicky dusadlem pneumatickým. Pro správné provedení dusané stěny je zapotřebí znát a respektovat mnohá specifika technologie. Jedná se zejména o vhodné složení směsi, adekvátní výšky jednotlivých dusaných vrstev, technologické pauzy pro vysychání konstrukce a dále případné vnitřní armování pro zpevnění a zamezení smršťovacích trhlin. Je-li používána lokální hlína, je vždy vhodné provést nejprve vzorky dusaných stěn.

      V Hostimi byla použita kopaná a dovezená hlína, bylo tedy nutné její složení nejprve ověřit. Dusání samotné stěny se provádělo do bednění z OSB desek, a to za pomoci pneumatického dusadla. Stěna spočívá na předem připraveném betonovém základu, do kterého byly zabetonovány svislé výztužné tyče. V rohu a kolem okna byla jako výztuž přidána geo-mříž. Jako dekorace byly vyzkoušeny tenké proužky barevné hliněné omítky a světlé kameny kontrastující s poměrně tmavou hliněnou směsí. Po mírném vyschnutí povrchu stěny bude aplikován speciální vosk pro ochranu povrchu.

jeden ze vzorků                           dusaná stěna a bednění                   použitá geo-mříž
scéna s kompresorem                     detail bednění                                 hotová stěna se zbytky bednění
detaily vrstev, barev, textury

Další informace a video o průběhu stavby stěny naleznete na stránkách picas.cz.
Práce pana Depty je možné najít na stránkách www.lehmbauwerk.de.
Související články o dusaných stěnách zde.


 
Hostim_ Kateřina Šmardová a Aleš Dorazil_ 14. 6.-16. 6. 2013: U4 + U5 (Výtvarný návrh hliněných omítek v interiéru, Dekorativní techniky v hliněných omítkách)

     V rámci uceleného výukového programu o hliněných omítkách (Poznej hlínu – více na www.hlina.info) se v Hostimi konal další kurz – tentokrát spojená U4 a U5. Náplní kurzu U4 jsou zejména jemné a dekorativní hliněné omítky – jednotlivé typy zpracování povrchu, použití různých barev omítek a jejich působení v prostoru, dále použití příměsí, měnících vizuální podobu omítky, a vytváření strukturálního povrchu omítky. Kurz U5 je pak zaměřen na výtvarné a dekorativní techniky v hliněných omítkách, zejména na sgrafito a modelování; dále pak na barevnou intarzii, používání výztužných prvků, otiskování, otlačování, atd.

     Z důvodů spojení dvou kurzů při současném zachování standardní délky kurzu (určené pro náplň jednu) byly tentokrát techniky omezeny na ty nejpoužívanější. Pracovalo se na třech stanovištích, a to přímo na stěnách stodoly. Na prvním stanovišti byl vytvářen vzorník ploch jemných a dekorativních omítek s různými příměsmi, strukturami a barvami; na druhém stanovišti reliéfní pás s nízkým ornamentálním reliéfem tvořeným pomocí šablony a vyššími reliéfy ptáčků tvořenými volně; stanoviště třetí pak bylo věnováno sgrafitové výzdobě kolem okna, opět za použití šablony.

úprava okrajů (foto A. Dorazil); hotový vzorník ploch (foto A. Dorazil)
příměs kamínků (foto A. Dorazil)                             příměs granátů (foto A. Dorazil)
otisk (foto A. Dorazil)                                             otisk (foto A. Dorazil)
příměs kostřavy dlouhé a zelených sklíček (foto A. Dorazil); příměs kopretiny (foto A. Dorazil)

ptáček s květinou (foto A. Dorazil)                          ptáček s granátovýma očima (foto A. Dorazil)
pohled na reliéfní pás (foto A. Dorazil)                    nízký reliéf vytvořený pomocí šablony (foto A. Dorazil)

příprava modrého podkladu pro sgrafito (foto A. Dorazil); celkový pohled (foto A. Dorazil)
sgrafitový pás kolem okna (foto A. Dorazil)              detail sgrafita (foto A. Dorazil)
 

 
Hrubá Vrbka 2013
 


Hostim_ František Mrázek_ 7. 9.-9. 9. 2012: Polínková stěna

     V průběhu nadcházejících měsíců či let se v hlinařském výukovém centru v Hostimi budou konat kurzy zaměřené na rozličné technologie stavby stěn, které využívají hlínu. V prvním z těchto kurzů probíhala stavba polínkové stěny.

     Technologie byla na území dnešní České republiky známá v 19. století v Krkonoších a okolí (Pojizeří, Náchodsko) a souvisela s rozvojem pilařského průmyslu. Můžeme se setkat také s označením „krčkové zdivo (špalíkům se říkalo krčky). Technologie spočívá v kladení krátkých celých či půlených špalíků nebo polínek do malty – hliněné, pilinovápenné. Takto vznikaly jednak nosné stěny, kdy nároží byla vázána (kratší příčně uložená polínka střídána s delšími trámky pokládanými podélně; zejména na Jilemnicku), jednak byly špalíky/polínka a malta výplňovým materiálem trámové konstrukce (varianta hrázděné stěny; Náchodsko).

     Polínkové stěny bývaly budovány na solidní kamenné podezdívce, používaly se pro stavbu obytné části domu, a to zejména u sociálně slabších vrstev. (Václav Frolec, Josef Vařeka: Lidová architektura. Encyklopedie, www.lidova-architektura.cz/prehled-seznam/encyklopedie/konstrukce-spalickova.htm) Zdivo se omítalo nejdříve jen zevnitř, později i zvenku.

Horní Štěpanice č.p. 3; detail  (oba obr. zdroj časopis Krkonoše – Jizerské hory ... www.facebook.com/media/set/?set=a.272189576157805.65609.132295063480591&type=1)

      Technologie polínkové stěny je u nás dnes téměř zapomenuta, avšak v severských zemích nastalo v posledních letech její znovuoživení – používá se pro stavbu jak hospodářských staveb, tak rodinných domů.

     Na kurzu jsme používali směs hlíny, kobylinců, vápna a jehličí a měl být použit také popel. Stěna zůstane pohledová (neomítnutá) kvůli potřebám demonstrace technologie, pouze okolí dveřních futer bude opatřeno hliněnou omítkou.

večerní idyla; spárování polínkové stěny
 
detail stěny; celkový pohled na dokončenou stěnu


Hostim_ Kateřina Šmardová_ 29. 9.-1. 10. 2011: U5 – Dekorativní techniky v hliněných omítkách

     V rámci programu Poznej hlínu (více zde) se poprvé uskutečnil kurz U5, který je zaměřen na dekorativní prvky v hliněných omítkách. Kurz se tradičně konal v prostorách bývalého pivovaru v Hostimi a fotky z průběhu naleznete níže. Výuka se zaměřovala zejména na techniku sgrafita, barevnou intarzii, používání výztužných prvků (v našem případě balzy a umělé dýhy), různé formy modelování a vznik trhlin. V závěru byla ještě provedena ukázka používání směsi s kamenivem pro dekorativní účely.

   
1. dvoubarevné sgrafito podle šablony; 2. vícevrstvé barevné sgrafito; 3. vyzkoušení techniky plošného i lineárního sgrafita, barevné intarzie a řezané techniky

 
1. sgrafito s vymalováním škrábané plochy; 2. barevná intarzie (foto Michal Navrátil);

1. vytváření hranic pomocí balzy; 2. vytváření hranic pomocí dýhy

1. vytváření nosné struktury pro masivnější plastiku; 2. základní vrstva budoucí plastiky; 3. kryt svítidla – použito pletivo a juta (foto Michal Navrátil); 3. plastika a plochý reliéf (foto Michal Navrátil)
 
další příklady plastik/ reliéfů (foto Michal Navrátil)
 
účastníci při práci (foto M. Navrátil)


Wangelin_ Tatsuya Tokura_ 20. 7. - 22. 7. 2011: Japonské hliněné a vápenné omítky

   
     V obci Wangelin na severu Německa (centrum aktivit FAL – www.fal-ev.de, www.earthbuilding.eu) se koncem července 2011 konal další kurz japonských hliněných a vápenných omítek. Lektor Tatsuya Tokura je žákem mistra japonských omítek pana Harady, jenž vedl stejně zaměřený kurz v loňském roce (fotky lze nalézt na stránkách firmy Rigi: www.rigi.cz/index.php?typ=RIA&showid=493).
     Předmětem výuky byly tři základní tradiční japonské omítky plus výroba a nanášení podkladní omítkové vrstvy. Na úvod by bylo vhodné uvést několik základních faktů o hliněných a vápenných omítkách v Japonsku. Jedná se o tradiční materiálové řešení, které je používáno kontinuálně, bez přerušení, jaké známe např. z československé historie. Tradičně se hliněné omítky nijak nedobarvují, výsledná barva omítky je tedy barvou použité hlíny/ hlíny a vápna (v případě Otsu – viz dále). Tak jako v jiných odvětvích lidské činnosti, do kterých se Japonci pustí, tak i ve vytváření omítek se práce vyznačuje vysokou precizností, kdy je po pro běžného Evropana velmi zdlouhavém pracovním procesu dosahováno nádherných, a dá-li se říct dokonalých, tak dokonalých, výsledků. Kvalitně zpracované hliněné a vápenné omítky jsou v Japonsku velmi drahou záležitostí.
přehlídka japonských hladítek a oleje k jejich ošetření (povšimněme si také krásné mistrovy taštičky vlevo!); výuka hliněných omítek nebo hodina chemie?? ... : )
     Podstatnou součástí omítek, o nichž bude řeč záhy, je volba a vhodné provedení podkladní omítkové vrstvy. Ta jednak ovlivňuje svojí rovností/ nerovností vzhled finální vrstvy a spotřebu materiálu k jejímu provedení potřebného, a dále svou vlhkostí a akumulací výrazně ovlivňuje schnutí následné vrstvy/ vrstev a tím také její/ jejich zpracování. V našem případě byla podkladní vrstvou směs jílovité hlíny, písku a řezanky.
vhodné je nanášet omítku nejprve po obvodu vyhrazeného prostoru; pro omítku Otsu (viz dále) je nutné absolutní vyrovnání podkladové vrstvy

Tři základní typy omítek: JURAKU, OTSU, SHIKKUI
 
JURAKU:
Jedná se o nejzákladnější, nejjednodušší a nejlevnější typ omítky – hliněnou omítku, pro jejíž výrobu se používá jílové hlíny, písku a řezanky. Nanáší se v tloušťce 1-3 mm.
opět nanášení od obvodu ke středu; uhlazování do požadovaného vzhledu
 
OTSU:
     Omítka Otsu je směsí jílu a následně popsané vápenné omítky Shikkui... tzn. směsí jílu, vápna, vláken (konopná nebo velmi jemná řezanka) a mořské řasy nori. Ta se do omítek používá pro zpomalování schnutí. Tato omítka je mezistupněm mezi „obyčejnou hnědou hliněnou omítkou a bílou luxusně vyhlížející omítkou vápennou. Díky přídavku vápna se dosahuje jednak leštěného povrchu, jednak světlejšího tónu omítky. Díky většímu podílu jílu (jíl: vápno  8: 2) bývala tato omítka také o něco levnější variantou oproti Shikkui, to už však dnes kvůli její pracnosti neplatí.
     Při naší práci jsme používali lehkou obměnu směsi – místo častějších konopných vláken jsme použili velmi jemnou řezanku a nori jsme nepoužili vůbec. Omítka se nanáší v několika velmi tenkých vrstvách – 0,5-1 mm (v našem případě dvě vrstvy), které se pečlivě uhlazují nerezovým hladítkem a posléze plastovým. Hodiny a hodiny. Člověk neznalý vzhledu opravdu dokonale provedeného povrchu může být lehce zaskočen, když po hodinách leštění už považuje svůj výtvor za hotový a on se náhle zjeví mistr s další „zbraní – bílým teflonovým hladítkem – s jejíž pomocí dovede výsledek ještě dále do zcela netušených dimenzí. Tajemstvím kvalitně zpracovaného povrchu jsou hodiny leštění, které je prováděno ve správných okamžicích fáze schnutí omítky. Na této omítce jsme všichni pochopili, jak důležitý je zcela vyrovnaný povrch vrstvy podkladní.
práce s velmi malým množstvím materiálu – na paletě skoro nic, na hladítku taktéž
koncentrace při leštění teflonovým hladítkem, kdy je zapotřebí vyvíjet značný tlak; teflonové hladítko
     Před přípravou směsi je nutné ověřit vhodnost hlíny, tzn. zda zreaguje s vápnem tak jak potřebujeme (to totiž nemusí být pravidlem, záleží na tom, jestli jíl obsahuje acidní složky). Jílovitou hlínu rozředíme s vodou na konzistenci hustšího jogurtu, stejně tak vápenný hydrát (měl by se nechat cca dva dny odstát). Po smíchání jílové a vápenné kaše by směs měla výrazně zhoustnout.
ve správně husté hmotě (po proběhnutí reakce) by zapíchnutá tužka měla vydržet ve svislé poloze

SHIKKUI:
     Vápenná omítka Shikkui se připraví ze směsi vápna, jemných konopných vláken a trošky mořských řas nori. Nanáší se v tloušťce 1-2 mm, podkladní povrch tedy nemusí být tak dokonalý jako při omítce Otsu. Shikkui i Otsu se mohou nanášet pouze na pevné konstrukce, které odolají vysokému tlaku při leštění a konstrukce, u kterých nebude problémem dlouhá doba schnutí (nejsou tedy vhodné např. na sádrokarton).
kontrola konzistence a množství vláken v průběhu míchání; vyleštěný povrch vápenné omítky Shikkui
     Pro dosažení co nejvyššího lesku se povrch o den později leští dále leštičkou na auto a o dva dny později dlaní (stejně tak u Otsu). V našem případě však na tyto fáze z časových důvodů nedošlo, bohužel i načasování hlazení a leštění samotnými hladítky bylo problematické z důvodu vleklých dešťů a tím pádem zpomaleného schnutí.
plochy dokončené v rámci časových a vlhkostních podmínek
     Celý kurz byl krátkým, byť velmi výživným setkáním s dalšími možnostmi zpracování hliněných a vápenných povrchů a s neskutečnou precizností a trpělivostí obsaženými v japonské nátuře a kultuře.
 

 
Hostim 6. 5. - 8. 5. 2011: U4 – Výtvarný návrh hliněných omítek v interiéru
 
     V Hostimi se konal další víkendový kurz v rámci projektu Poznej hlínu (více zde). Tentokrát se jednalo o část U4 – Výtvarný návrh omítek v interiéru, zaměřený na nanášení jemných a dekorativních hliněných omítek, problematiku barev a souvislosti použití hliněných omítek v interiéru.
     Pracovalo se s barevnými omítkami firmy Claygar, omítkami Hliněný dům a vlastnoručně míchanými směsmi vyrobenými z hlín z různých míst, včetně barevných písků a jílů z Rudice.
     Hlavní náplní bylo vytvoření a povrchová úprava šambrán oken stodoly a pokračující práce na již dříve zhotoveném reliéfu loďky.
zdivo bez omítky, okno bez šambrány; hliněná omítka a vznikající šambrána; dokončení šambrány dekorativní bílou hliněnou omítkou
   
průběh vytváření bílého povrchu šambrány; tvorba detailů; nanášení barevných omítek na již dříve vytvořený reliéf

     Po cestě zpět jsme ještě narazili na šambránovou inspiraci a zajímavou destrukci nároží domu z nepálených cihel.
šambrány kolem dveří a oken spatřené náhodně na cestě zpět
destrukce nároží domu z nepálených cihel


Hrubý Šúr_ Gernot Minke_ 6. 9. - 18. 9. 2010

     V srpnu a září 2010 se v obci Hrubý Šúr na Slovensku při příležitosti stavby slaměné kopule konal mezinárodní workshop, který vedl známý odborník Gernot Minke. Celá akce byla organizována občanským sdružením ArTUR. V první – srpnové – etapě proběhla stavba slaměné kopule s přilehlými slaměnými klenbami. V druhé – zářijové – se potom kromě osazování oken prováděly zejména povrchové úpravy – hliněné omítky a hliněná podlaha.

výkresy slaměného dómu (zdroj: ArTUR: Notes from the workshop); fota z průběhu realizace (foto: Z. Kierulfová)

Hliněné omítky:

     Základní vrstvy hliněných omítek byly připravovány pomocí míchačky a nanášeny stříkáním. Směs byla poměrně řídká, aby mohla snadno projít hadicí. Po nanesení se povrch připomínající šlehačku upravoval hladítky.

stříkání hliněné směsi                           řídká konzistence                               výsledný povrch před uhlazením

     V rámci jemných omítek pak měly následovat výtvarné kreace litevce Eduardase. Jednotlivé vzory nejprve zhotovil na zkušebních panelech a techniku, která měla být použita na velkou plochu kopule, si vyzkoušeli také účastníci workshopu. Pro tento účel byla vybrána „plaménková struktura, která byla pro nezkušené snadněji proveditelná a zároveň měla vhodně upravit akustiku v kopuli.

Eduardasovy zkoušky textur, struktur
účastníci zkouší vytvářet motiv plamínků v hliněné omítce (foto: Z. Kierulfová)

     Tvary plamínků, vytvořené pomocí hladítka, se posléze zjemňovaly pomocí namočené štětky. Celý povrch se v závěru přetíral hliněným nátěrem světle krémového odstínu.

 
kontrola mistrem (foto: Z. K.)                                                  schnoucí krémově bílá kopule (foto: Z. K.)

     Klenby přiléhající k hlavnímu prostoru zastřešenému kopulí pak byly polem působnosti zejména Eduardase a zkušenějších účastníků. Protože má stavba sloužit mimo jiné jako „show room možností hliněných omítek, byl pro každou klenbu použit jiný styl zpracování, popř. jiná barevnost.

klenba tříbarevná a klenba červená                                          detail tříbarevné textury
příprava barevných ploch                 různobarevný povrch upravený zubatou špachtlí
škrábání linií pomocí nože                sgrafitová výzdoba se jmény

     Více informací o Eduardasovi na www.indigas.lt (www.indigas.lt/namas-zapyskyje/).

Hliněné podlahy:

     Hliněná podlaha nevznikala jen v novém slaměném dómu, ale také v již před časem postaveném dómu z nepálených cihel. Začněme však dómem slaměným. Jako tepelná izolace a hydroizolace byla pod samotnou hliněnou podlahou položena vrstva pěnového skla v patřičné tloušťce. Po jejím polití vodou následovala vrstva hlíny z výkopů smísená s ostrým štěrkem (1-2 cm). Povrch byl opět navlhčen a přistoupilo se k mísení směsi pro první dusanou vrstvu. Složení bylo následující: 1,5 dílu omítkové směsi Picas, 1 díl drobného písku (0-2 mm), 1 díl písku (0-4 mm), 1 díl štěrku (0,5-1 cm) a voda. Při přípravě směsi není ani tak důležité dodržení přesných frakcí, jako to, aby směs obsahovala škálu velikostí zrn, které do sebe zapadají a vytvářejí kompaktní celek. Další důležitou radou je používání ostrých písků a štěrku, které také zvyšují celkovou pevnost provedené vrstvy podlahy. Konzistence směsi by měla být poměrně suchá, čímž se omezí vznik trhlin při vysychání. Správné množství přidané vody snadno zjistíme následujícím způsobem: nabereme do dlaně směs a pevně ji stiskneme. Vznikne tak jakási šiška, která by při válení na ruce (rukou pohybujeme sem a tam) měla vydržet vcelku, avšak při upuštění na zem by se měla rozpadnout. Míchání směsi je možné provádět pomocí velké plachty, která je překládána ze strany na stranu a vždy zlehka pošlapána. Při potřebě přivlhčení použijeme rozprašovač.

míchání směsi                                testování konzistence

     Po vytyčení roviny pomocí kolíků a nivelačního přístroje (možno použít také hadičku s vodou, tzn. princip spojených nádob) byla směs rozprostřena a udusána. Nejprve byly vyplněny výklenky, poté vytvořen ostrůvek s patřičnou výškou uprostřed stavby. Následně se vyplnily a vyrovnaly zbývající plochy.

kolíky s vyznačenou výškou                               dusadla                 ostrůvek s patřičnou výškou

     První dusaná vrstva podlahy se po dokončení navlhčila a následovala příprava směsi pro druhou vrstvu a její dusání. Poslední zatím provedená vrstva je jemnějšího složení, obsahuje 1 díl přilnavostního nátěru Picas (větší podíl jílu než u omítkové směsi), 2,5 dílu jemného písku, 3 díly ostrého štěrku (0,5 cm) a vodu. Konzistence by měla být hustší než směs pro omítku. Hmota se opět rozprostřela na plochu, vyrovnala stahovacími latěmi, uplácala lopatami a uhladila hladítky. Tato fáze probíhala již po skončení workshopu a zdárně ji dokončili dva pánové, kteří doposud s hlínou neměli zkušenosti. Na obrázku můžeme vidět hliněné vodící linie probíhající v potřebné výšce, ke kterým se vztahovaly okolní plochy.

vyplněné výklenky (foto: Z. K.)                                   hliněné vodící linie (foto: Z. K.)
uhlazená vrstva podlahy (foto: Z. K.)

     Aby byla hliněná podlaha odolná v běžných provozních podmínkách, je zapotřebí buď ošetřit povrch několika ochrannými nátěry, nebo provést finální stabilizovanou vrstvu. Gernot Minke se přiklání k této variantě, neboť při případném poškození podlahy škrábancem apod. se stále pohybujeme v rámci ochranné vrstvy, narozdíl od případu porušení ochranného nátěru, kdy se dostáváme pod něj do nechráněného materiálu. Finální vrstva stabilizovaná lněným olejem podlahu ve slaměném dómu teprve čeká.

     Naproti tomu v malém dómu z nepálených cihel byla tato směs s lněným olejem již vyzkoušena. Na vrstvu udusané hlíny, štěrku a písku byla položena stabilizovaná směs složení 9 dílů omítkové směsi Picas, 10 dílů ostrého písku (0-4 mm), 4 díly písku kulatého (0-4 mm), 9 dílů štěrku, 3 díly řezanky a 1 díl lněného oleje (přibližně 3 %). Pro dosažení požadovaného červeného odstínu podlahy bylo přidáno ještě 0,04 dílu oxidu železa. Směs byla udusána a následně chvíli hlazena hladítky. Mnohem efektivnější a zábavnější se však ukázalo tancování! : )

hrudkovitá směs s lněným olejem                      vyrovnávání materiálu
pracné hlazení                                                 snadné tančení

Více informací naleznete na minke-strawbaledome.blogspot.com. Fotky označené Z. K.” pochází od Zuzky Kierulfové.

 

 
Hostišová_ Lída Temelová _ 23. 7. - 1. 8. 2010 (sekce výtvarné dílny)
 
     Koncem července 2010 jsme se během devítidenního workshopu v Hostišové u Zlína snažili vytvořit mimo jiné hliněnou venkovní prolézačku pro děti. Jednalo se o experiment, při jehož realizaci jsme si byli plně vědomi netrvanlivosti hliněných objektů pod širým nebem. Plastice ve tvaru spirály, pojmenované Šnek, jsme poskytli alespoň symbolickou ochranu před spodní vlhkostí pomocí vrstvy kamenů. Plány se po celou dobu práce vyvíjely a nakonec jsme se rozhodli, že celá plocha jeho těla bude pokryta jutou, pod kterou se umístí vrstva ornice se semínky trávy. Všichni jsme pevně doufali, že tráva oky juty proroste a alespoň částečně zpevní celý povrch. S touto změnou plánu se také změnil pohled na kamennou ochranu před spodní vlhkostí, která by nyní mohla být spíše nežádanou bariérou.
    Tvar šneka navazoval z jedné strany na vznikající kamennou zídku a na straně protější byl pak inspirací pro vznik hliněné lavičky s podobným vzezřením. V rámci recyklace byl pro stavbu šneka i lavičky použit odpadní stavební materiál – pálené i nepálené cihly, děrované tvárnice, dokonce i betonová skruž.
     Na následujících fotografiích je uveden postup prací krok po kroku.
 
vytyčení "základů" – podkladní kamenná vrstva     další vrstvy ze starých cihel, konstrukce hrazdy, skruž
     
oplácávání jílovitou hlínou                                        dírkování povrchu                                    
 
nanášení vrstvy ornice na dírkovaný podklad, osévání semínky trávy, pokrývání jutou
výsledek

A ještě pár dalších fotek:
 
odpočívadla                                                            hrazda
   
úprava ostré hrany betonové skruže, přilehlá lavička
okolní prostor s navazující kamennou zídkou a ohništěm

A jak šnek a lavička vypadají v říjnu 2010 vidíme na následujících obrázcích : ).
foto Marek Sopor


 
Brno_ Carl Giskes_ 13. 3. - 15. 3. 2010
 
 zdroj: film The Living Sculpture, Tierrafino

    Do Brna zavítal Carl Giskes, špičkový odborník na práci s hlínou v architektuře, aby se s námi podělil o své zkušenosti. Školení se konalo formou workshopu jeden březnový víkend (13. a 14. března 2010) a byl zakončen pondělní akcí pro veřejnost v jednom brněnském podniku. Carl Giskes se téměř celý život zabývá přírodními materiály, z nichž poslední byla a je hlína. Založil firmu Tierrafino s centrálou v Holandsku a pobočkami v mnoha jiných zemích, která se zabývá zejména designově krásnými hliněnými povrchy, marockým štukem a dusanou hlínou. Účastníci workshopu se seznamovali s materiály Lustro, Stone a Finish (pozn. jedná se o obchodní názvy výrobků), jejichž charakteristiku a způsob zpracování podrobněji popisuji v sekci Texty –> Články. Zde jen pár fotek pro představu.

Stone (tadelakt)

 
vlhký povrch sgrafita                                                                                     detail uhlazeného rohu

Finish (jemná hliněná omítka)

 
Carl zahajuje nanášení                                           povrch stěny druhý den po uschnutí  

Lustro (lesklý jílový štuk)

      
aplikace druhé vrstvy na strop           textura před uschnutím   vyhlazený povrch tmavšího odstínu



Hostim_ Irmela Fromme_ 25. 9. - 27. 9. 2009
 
 zdroj: www.rigi.cz
 
    Koncem září 2009 se v Hostimi (Morava) konal workshop hliněných omítek. Vedla ho paní Irmela Fromme z Německa podle výukových materiálů HlinArch. Byl zaměřen zejména na tvorbu správné hliněné směsi, pokusy s jednotlivými vzorky směsí, včetně jejich nanášení na stěny, dále pak na seznamování se s barevnými možnostmi hliněných omítek a základy dekorativních způsobů ztvárnění. Součástí kurzu byly také večerní teoretické hodiny, kde p. Fromme prezentovala velice poutavé realizace. Tato akce byla jedním ze dvou zahajovacích kurzů projektu HlinArch. Druhá, která se konala o několik týdnů později, se zaměřovala ve větší míře na možnosti dekorování.

Zde přikládám několik fotografií z prvního kurzu:

     
vzorky..............................vzorky.............................................vzorky
Testovaly se vlastnosti směsí v závislosti na složení. Poslední test prověřuje přilnavost a vznik trhlin.

    
příklady ztvárnění zkušebních panelů: míchání barev, technika sgrafita  

  
Marek Vlček ukazuje, jak správně vytvářet obloukový vzor zvaný murl... levý sloupec je potom náš pokus  

 
pracovní prostor pod střechou           schnutí zkušebních panelů na slunci


 
Bučany_ Bill a Athena Steen_ 21. 6. - 27. 6. 2009

    Koncem června 2009 jsem se zúčastnila kurzu v Bučanech na Slovensku, který vedli Bill a Athena Steen. Týdenní workshop byl zaměřen na různé techniky provádění hliněných omítek, výtvarné techniky jako např. sgrafito, hliněné podlahy a japonské postupy a metody.

O lektorech:

 
    Bill Steen se narodil v Tusconu v Arizoně a během svého života se zabýval rozvojem komunity a fotografováním, Athena Swentzell Steen pochází ze Santa Fe v Novém Mexiku, z umělecké rodiny amerických domorodých hrnčířů, sochařů a pedagogů.
    Athena a Bill velkou část svého života zasvětili stavění z přírodních materiálů. V roce 1989 založili malou neziskovou organizaci „Canelo projekt”, která se specializuje na zkoumání a rozvíjení živých systémů, včetně pěstování plodin a stavění, které vytváří přátelství, krásu a jednoduchost. Je známa především pro svou práci se slaměnými balíky a dalšími technikami stavění z přírodních materiálů. „K založení organizace nás přiměla láska k místu, kde žijeme a k tomu, co si užíváme – stavění z přírodních materiálů, práce s rostlinami, umělecká tvorba, fotografování a psaní” tvrdí autoři.
    Z publikační činnosti můžeme jmenovat „The Straw Bale House, „The Beauty of Straw Bale Homes, „Built by Hand a „Small Strawbale. Dále průběžně doplňují svoji obsáhlou internetovou databázi http://www.caneloproject.blogspot.com, kde zveřejňují náplně konaných workshopů, pracovní postupy, recepty a složení různých směsí atd. Mnoho informací lze nalézt také na jejich domovské stránce http://www.caneloproject.com.
 
Kurz:
    Postupy prací jsem zaznamenala ve své seminární práci „Omítky v historii, hliněné omítky a podlahy dnes”, jejíž úvod a stručné info naleznete v sekci Texty –> Seminární práce. Přikládám pár fotografií pro představu.
 
HLINĚNÁ OMÍTKA NA ZDI Z BALÍKŮ SLÁMY
   
příprava směsi                                 zatírání spár                                     hotová vrstva
 
 
HLINĚNÁ OMÍTKA NA VENKOVNÍ PECI
     
očištěný povrch pece z nepálených cihel, ztvárňování hliněno-vápenné vrstvy   vápenný nátěr s červeným pigmentem

HLINĚNÉ OMÍTKY V INTERIÉRU, TECHNIKA SGRAFITA
   
první vrstvy                                       další vrstva

 
výsledné sgrafito

JAPONSKÁ HLINĚNÁ PODLAHA „TATAKI
   
dusání první vrstvy                           hlazení poslední – červené vrstvy     finální povrch

VNITŘNÍ HLINĚNÁ PODLAHA
   
hlazení povrchu                           úprava okraje kruhu                           výsledek

 

TOPlist