Exkurze

Následující text obsahuje stručný záznam z těchto exkurzí:
 
Cyklus exkurzí po ČR_část II.: okolí Prahy
Cyklus exkurzí po ČR_část I.: Slup
Hliněná architektura na Sardinii

 
Cyklus exkurzí po ČR_část II.: okolí Prahy
 
     V první zamračenou letně-podzimní sobotu jsme se vydali prozkoumat, jaké použití hlíny v architektuře nabízí okolí Prahy. Cílovými destinacemi byly Čelákovice, Benice, Průhonice a samozřejmě Výžerky.

     V prvně jmenované jsme navštívili čerstvě dokončovaný rodinný dům, který obývá mladý pár s potomkem. Pro stavbu domu bylo použito převážně dřevo (nosný systém, obklad fasády) a hlína, která zde – dusaná – tvoří výplň mezi nosnými dřevěnými sloupky. Dále se zde vyskytuje ve formě nepálených cihel (příčky) a omítek. A právě kvůli dusané hlíně jsme tento dům navštívili. Tato technologie je u nás zatím poměrně ojedinělá a také sám pan stavebník konstatoval, že dusanou hlínu použil zejména kvůli originalitě. Dusání prováděli sami majitelé s občasnými pomocníky. Kvůli vizuálnímu působení byly záměrně dusány nižší vrstvy než je běžné a byl přidáván červený pigment. V domě byly dále použity kaseinové nátěry s pigmenty i bez a marocký štuk v koupelně. Stavba je poklidnou a kultivovanou architekturou, která příjemně navazuje na borovicový hájek na pozemku. Bohužel, další takto zdařilý rodinný dům v blízkém okolí jsme nespatřili ani z ploché zelené střechy domu, ani z místních silnic.
 
stavba (zdroj: I. Žabičková)                                 finální podoba fasády
dusané výplně mezi sloupky, v interiéru                 stěna s bílým nátěrem, zanecháno „dusané okénko"

Autor: bude doplněno
Realizace: stavba probíhá přibližně již 4. rok (psáno v srpnu 2010), před kolaudací
 
     Další zastávkou byl hotelový komplex s restaurací „Parkholiday” v Benicích. Náš pohyb byl pochopitelně omezen pouze na volně přístupné prostory, tzn. okolí recepce a restauraci. Nicméně ani v těchto prostorech nebyla práce dokumentaristy snadná. Paní na recepci se jevila mírně nervózní a nechápající, že si někdo ze všech stran fotí nějakou cihlovou zeď, a v restauraci jsem po chvíli focení byla upozorněna, že nesmím fotit obrazy. Ty však byly na krásných dusaných stěnách bohužel snad skoro všude. Přikládám tedy pár fotografií z okolí recepce – přímo recepční pult je z nepálených cihel a dále potom stěna opticky oddělující klidovou zónu posezení s barem – a z restaurace (vzduchoplavecký restaurant Tetu Brissy). Zde je použito převážně dusané hlíny, která je ponechána se všemi vadami a jejich opravami, což však interiéru dodává neobvyklý a poutavý šmrnc. Doplňkově se objevují nepálené cihly, např. v koutech a u stropu. Inspirativní je potom použití betonu na rozích, které jsou ve veřejných stavbách poměrně namáhanými místy.  
 
hotelový komplex (zdroj: www.asb-portal.cz)              restaurace s terasou
 
dusané stěny v interiéru restaurace                   zpevnění rohů betonem

použití nepálených cihel v koutě        ošetřování prasklin    
            
Autor: doc. Ing. arch. Petr Suske, CSc. a SEA architekt
Realizace: 2006 – 2007
Web: www.ateliersea.com/benicecz.htm, www.parkholiday.cz, www.tetubrissy.cz
 
         Z restaurace „vzduchoplavecké” rovnou do známé „rybí” Hliněné bašty v Průhonicích. Pro stavbu bylo vyzkoušeno hned několik možností použití hlíny, lišících se v každém ze tří pater. V přízemí tvoří nosnou stěnu dusané zdivo, v prostředním patře je už tenčí dusané zdivo doplněno o vnější obklad z nepálených cihel a v nejvyšším patře pak najdeme zdivo hrázděné s výplní z lehce dusané směsi hlíny a slámy, popřípadě směsi jílu a keramzitu. V celé stavbě lze pozorovat logickou hierarchii prostorů, od rušnější restaurace s větším počtem míst v přízemí, přes „salónek” s jedním velkým stolem v prostředním patře, až po prostor pod krovem věže, který byl evidentně stvořen pro klidná intimní setkání. Hlína je opět ponechána se všemi svými nedostatky či vadami a jejich opravami, což však u přírodního materiálu nepůsobí nikterak rušivě. Prostory jsou doplněny milými výtvarnými detaily, zejména v přízemí, v patře mi pak bylo trošku líto zakrytí rozměrné plastiky ženy pokojovými rostlinami.

fasáda a konstrukce: 3 podlaží, 3 odlišné technologie

detaily: výzdoba horní části zdi (vstupní podlaží), dusaná směs jílu a keramzitu (nejvyšší podlaží)
jednotlivá podlaží

Autor: doc. Ing. arch. Petr Suske, CSc. a SEA architekt
Realizace: 1997
Web: www.hlinenabasta.cz, www.ateliersea.com/bastacz.htm
 
     Návštěva Lukáše Gavlovského, jeho ženy a dvou dětí v obytné vestavbě stodoly ve Výžerkách byla opravdovým balzámem na duši. Na pohled hliněná kostka, která je však vytvořená ze dřeva, slámy a hlíny, vsazená do stodoly vytváří jakousi pohodlnou teplou observatoř, ve které člověk pije čaj a přitom pozoruje pohyb slunce od východu k západu, pohyb dětí, divokých prasat a možná i slimáků po zahradě. Hlína zde byla použita pro omítky jak vnitřní, tak vnější. Její užití bylo podle Lukáše velmi přirozené – jednak tvoří se dřevem a slámou jakýsi materiálový celek a jednak je součástí té vší další hlíny, která je okolo – mlat ve stodole, zahrada ... Rekonstrukce je známá díky své zdařilé architektuře, citlivému přístupu a v kruzích přírodního stavitelství díky použitým materiálům. A z nich právě hlína utváří v interiéru působivé obrazy. Při své tvorbě autor vyrážel do okolí, sbíral místní hlínu a písky různých barev a z nich pak realizoval barevné obrazy v jednotlivých polích mezi dřevěnými sloupy. Malby, jak je mnozí známe z fotek, jsou však již minulostí. Zabydlování interiéru úspěšně proběhlo a probíhá a tak se strukturální malby postupně ztrácejí pod přibývajícími poličkami, skříněmi, polštáři...
Jak říká vyrovnaně autor, stejně jako člověk zabírá a mění krajinu vnější, mění se s potřebami obyvatel i krajina uvnitř domu...
Zajímavé je také použití hliněné omítky na vnější fasádu, která není kryta ani nejmenším přesahem střechy. Přesto i po několika letech hliněný povrch nevykazuje v podstatě žádné poškození. K tomu jistě přispělo složení směsi, do které byly přidány kobylince.
obytná vestavba do staré stodoly
úspěšné zabydlování aneb změna krajiny uvnitř domu

Autor: Mgr. A. Lukáš Gavlovský, Ing. arch. Oliver Kálnássy
Realizace: 2006 – 2008
Web: www.gavlovsky.cz

Závěrem:
     Hlína byla v jistých oblastech České republiky i světa tradičním materiálem používaným zejména z důvodu místní a cenové dostupnosti. Dnes si však můžeme povšimnout zajímavého posunu. Lze ji používat z nejrůznějších důvodů do nejrůznějších typů staveb. Důvodem mohou být fyzikální vlastnosti, originalita konkrétní technologie, vizuální působivost, filozofický přístup atd. A typy staveb – od minimalistických domků stavěných svépomocí přes rodinné domy standardní velikosti, luxusní restaurace a hotely, drobnější interiérové prvky, dokonce i kaple atd.
 

 
Cyklus exkurzí po ČR_část I.: Slup
 
     Letos v létě (2010) jsem konečně zahájila již delší dobu plánovaný cyklus exkurzí po hliněné architektuře v České republice. Postupně zde budu zveřejňovat dojmy z návštěv jednotlivých domů, ať už starých či nových, nebo celých lokalit, kde je používáno hlíny ve stavitelství. Jako první destinaci jsem zvolila obci Slup s četnými stodolami z válkového zdiva.
 
     V obci Slup můžeme nalézt mnoho stodol z nepálené hlíny. Povětšinou jsou stavěny z válkového zdiva, což je specifická, velmi stará technologie zdění. Zachovala se u nás především v oblasti Hané a Znojma. Nejčastěji se používala pro stavbu stodol a ohradních zdí. Války jsou ručně tvarované válečky hlíny s přídavkem slámy. Použití válků se od použití cihel z nepálené hlíny liší hned v několika rovinách. Vytěžená hlína se nemusela nechat odležet rok či dva jako je tomu u použití cihel, ale stačilo ji získat pár dní před stavbou. Vytvarované války se pak také narozdíl od cihel nenechávaly řádně proschnout, stačilo je připravit několik dnů předem. Po mírném oschnutí se před ukládáním do zdiva máčely, aby k sobě lépe přilnuly. Nepoužívala se hliněná malta, jak tomu bylo/je u nepálené cihly. Války se kladly našikmo, čímž vznikala charakteristická klasová vazba, v antice známá jako „opus spicatum”. Zdivo se ponechávalo buď bez omítky, nebo se omazávalo mazanicí s plevami (zvláště na straně, odkud nejčastěji přicházely deště), popř. i vápenným líčkem.
stodola z válků, Slup 49                                                stodola z válků, Slup 79
    interiér stodoly, Slup 49                                       letopočet                           válkové zdivo se zazděním z nepálen. cihel   
  
degradace zdiva dešťovou vodou, pokročilá degradace, tvorba puklin
     Je možné se setkat s mnohými přístupy majitelů, od ponechání stodoly přirozenému rozpadu (bohužel i u staveb, které jsou památkou), přes zcela necitlivé úpravy až k opravám, které napomohou i staré stodole stát se plnohodnotnou součástí stavení, jak funkční, tak estetickou.
 
ponechání volnému rozpadu, Slup 49                           podivné úpravy, Slup 76
  
citlivý přístup k opravám, Slup 79
     Po shlédnutí několika stodol můžeme konstatovat, že toto dědictví vizuálně působivé formy postupně mizí. Na jedné straně nás může popadnout smutek, na straně druhé však radost, že se chátrající a nepotřebné stavení alespoň částečně přirozeně navrátí do země a splyne s ní. 
 

 
Hliněná architektura na Sardinii
   
     V červnu 2010 jsme se vypravili na turisticko – lezecký výlet na Sardinii. Rozhodla jsem se celou akci doplnit kulturní vložkou – hledáním hliněné architektury. Před odjezdem jsem si „vygooglovala”, že se zde v roce 2009 konala první středomořská konference o architektuře z nepálené hlíny a že na programu byla i exkurze do několika městeček. Jejich jména jsem si sice opsala, ale raději se moc netěšila. Výsledek však nakonec zcela předčil moje očekávání.
     Poměrně velká část jižní poloviny ostrova je protkána hliněnými stavbami. Celá městečka byla stavěna z nepálených cihel (dnes centra těchto městeček). Jak jsem se později dozvěděla, situace na Sardinii je podobná jako u nás, ještě v minulých letech si těchto domů nikdo nevážil, pozemky s hliněnou zástavbou byly automaticky prodávány jako pozemky se stavbou k demolici. Dnes platí nový zákon, už se nedá cokoli jen tak zbourat a jestli jsem to dobře pochopila, když už se nějaký dům zbourá, měl by být nový vystavěn ze stejného typu materiálu.
barevně jsou vyznačeny oblasti s výskytem hliněných domů
     V první fázi exkurze jsme navštívili předem vytipovaná městečka – San Gavino Monreale, Serrenti a Samassi.
San Gavino Monreale:
    
to, že je dům z hlíny, zjistíme často až náhodně při zahlédnutí porušení omítky
Serrenti:
 
domy chátrají a padají...
      
staví se tak nějak ze všeho – cihly nepálené, pálené, kameny, různé tvárnice atd.
Samassi
 
 
hliněný dům s reklamou na supermoderní kuchyně                  detail
     V posledně jmenovaném jsme se zdrželi přes noc, abychom mohli v pondělí navštívit místní „hliněnou organizaci” Associazione Nazionale Citta della Terra Cruda (pozn.: Terra Cruda znamená nepálená hlína, web: www.terracruda.org). Bylo poměrně náročné propracovat se přes dvě neanglicky mluvící ženy v přízemí do patra, kde sídlila organizace. Naštěstí se to však nakonec podařilo a komunikační bezmoc byla vystřídána příjemnou konverzací s dvěma architekty. Navzdory tomu, že jsem je neohlášeně doslova přepadla dopoledne hned první pracovní den v týdnu, byli velmi příjemní a ochotní. Budova funguje jako informační centrum, konají se zde lekce, návštěvník si může prohlédnout plakáty a vzorky omítek či cihel nebo si zapůjčit některou z knih.
budova asociace                                                  logo z kachliček na fasádě
     Mimo různé kurzy konané jak v této budově, tak mimo ni, probíhá výuka hliněného stavitelství i ve formě volitelného předmětu na Fakultě architektury v hlavním městě Cagliari. Byla jsem také seznámena s projektem – kurzem, který je zaměřen pouze na ženy a to často s problematickou životní situací (dlouhodobě nezaměstnané, problémy v rodině atd.). Lektorka vyjádřila s těmito ženami, které nemají nejmenší zkušenosti se stavbou, velkou spokojenost. Konkrétně s jejich pílí, nadšením a učenlivostí. V současné době se věk účastnic pohybuje od 18 až přes 50. Více o projektu na www.equijobs.eu. Dále jsem byla seznámena se situací na trhu s hliněnými stavebními materiály na Sardinii. Produkce je zaměřena převážně na tvorbu nepálených cihel, byla mi doporučena návštěva pana Stefana Coccodiho v městě Serramanna. Výroba směsí pro hliněné omítky zcela chybí. Zajímavým tématem byla také hlína a dešťová voda. Zdá se, že zdejší odborníci jdou přirozenou cestou. Hlína není odolná proti vodě a proto nevidí důvod, proč se snažit používat ji v exteriéru. Upřednostňují vápenné omítky a nátěry, či směs hlíny a vápna. S přidáváním např. hnoje se prý na Sardinii nesetkáme.
     V době mé návštěvy se na dvoře budovy zrovna konal workshop. Přikládám pár fotografií. Za povšimnutí stojí mimo jiné kultura pracovních oděvů :).
 
účastnice kurzu v krásných bílých stejnokrojích     vlevo lektorka kurzu "equijobs", vpravo paní architektka a pan architekt  
     Po skončení návštěvy jsme se vydali prohlédnout si ještě některá z doporučených míst – Serramannu a Villamassargiu a narazili jsme také na Villacidro se svými rudými domky.
Serramanna:
 
 
 
Villamassargia:
 
 
malé nepálené a velké pálené        
Villacidro:
 
červená hlína
     Pro úplnost snad ještě pár fotografií s letopočty domů:
 
     Pro zájemce doporučuji ke stažení literaturu ze stránek organizace. Je sice italsky, ale obrázky jsou mezinárodní :). Publikaci „Architettura in terra cruda dei Campidani, del Cixerri e del Sarrabus” a „Il manuale tematico della terra cruda” naleznete v sekci DOCUMENTI (www.terracruda.org/documenti). Jedná se o velmi obsáhlá a profesionálně zpracovaná díla, která jsou k dispozici ve formátu pdf.
TOPlist